STAVBA NÁDRŽE
"Při stavbě nádrže myslete zejména na obsádku..."
Pokud chceme v zahradě stavět jezírko, měli bychom si předem promyslet, jak velké bude, jaký bude mít tvar a z čeho ho postavíme. Z hlediska chovu ryb bych doporučil objem větší než 5000 litrů, sešikmené stěny směrem k nejhlubšímu bodu. Hloubka by měla v tomto bodě dosahovat alespoň 100 cm, v chladnějších oblastech samozřejmě více. Promrznutí nádrže může být důvodem úhynu ryb. Od nejhlubšího bodu, kde obvykle ryby přezimují, by měly stěny plynule stoupat k okrajům. Je možno též při okrajích vytvořit kapsy pro bahenní rostliny, či vytvořit na stěnách lavice (schody) pro umístění nádob s rostlinami. Celá nádrž by měla mít mírný spád pro snazší vypouštění. Nádrž by zkrátka měla rybám připomínat přirozené prostředí, s mělčinami, rostlinami, měly by mít možnost se na slunci vyhřívat, ale i najít stín.
Tohle všechno musíme vědět před samotnou stavbou nádrže. Pokud máme tedy představu o tom, jak velké a jak hluboké jezírko bychom na zahradě rádi měli, můžeme zahájit stavbu. Podstatným a rozhodujícím faktorem je materiál, ze kterého je zhotovena vrstva bránící úniku vody z vyhloubené jámy. V současné době se nejvíce využívá beton, svařované folie a plasty ve formě již předem zhotovených nádrží, jež lze zakoupit ve specializovaných obchodech. Beton a folie lze přesně tvarovat a naplnit tak zcela své představy, u zakoupené nádrže jsou již tvar a hloubka dány, odpadá však pracné svařování či betonování. Já osobně používám folii, neboť beton rád praská mrazem a plastové nádrže většinou nikdy nesplní mé představy o hloubce a tvaru. Folii o síle více než 1 mm, podloženou geotextilií, svařenou přímo ve vykopané jámě, s ponechanými přesahy 20 cm přes okraj pro pozdější zakopání. Materiál je velmi flexibilní a zcela kopíruje zvolený tvar. Vyplatí se investovat do UV stabilizované folie, životnost exponovaných částí je pak na slunci daleko vyšší. Pokud počítáme s instalací filtrační jednotky, je lépe realizaci celé akce svěřit odborníkům, ušetříme si spoustu starostí.
menu
"Při stavbě nádrže myslete zejména na obsádku..."
Pokud chceme v zahradě stavět jezírko, měli bychom si předem promyslet, jak velké bude, jaký bude mít tvar a z čeho ho postavíme. Z hlediska chovu ryb bych doporučil objem větší než 5000 litrů, sešikmené stěny směrem k nejhlubšímu bodu. Hloubka by měla v tomto bodě dosahovat alespoň 100 cm, v chladnějších oblastech samozřejmě více. Promrznutí nádrže může být důvodem úhynu ryb. Od nejhlubšího bodu, kde obvykle ryby přezimují, by měly stěny plynule stoupat k okrajům. Je možno též při okrajích vytvořit kapsy pro bahenní rostliny, či vytvořit na stěnách lavice (schody) pro umístění nádob s rostlinami. Celá nádrž by měla mít mírný spád pro snazší vypouštění. Nádrž by zkrátka měla rybám připomínat přirozené prostředí, s mělčinami, rostlinami, měly by mít možnost se na slunci vyhřívat, ale i najít stín.
Tohle všechno musíme vědět před samotnou stavbou nádrže. Pokud máme tedy představu o tom, jak velké a jak hluboké jezírko bychom na zahradě rádi měli, můžeme zahájit stavbu. Podstatným a rozhodujícím faktorem je materiál, ze kterého je zhotovena vrstva bránící úniku vody z vyhloubené jámy. V současné době se nejvíce využívá beton, svařované folie a plasty ve formě již předem zhotovených nádrží, jež lze zakoupit ve specializovaných obchodech. Beton a folie lze přesně tvarovat a naplnit tak zcela své představy, u zakoupené nádrže jsou již tvar a hloubka dány, odpadá však pracné svařování či betonování. Já osobně používám folii, neboť beton rád praská mrazem a plastové nádrže většinou nikdy nesplní mé představy o hloubce a tvaru. Folii o síle více než 1 mm, podloženou geotextilií, svařenou přímo ve vykopané jámě, s ponechanými přesahy 20 cm přes okraj pro pozdější zakopání. Materiál je velmi flexibilní a zcela kopíruje zvolený tvar. Vyplatí se investovat do UV stabilizované folie, životnost exponovaných částí je pak na slunci daleko vyšší. Pokud počítáme s instalací filtrační jednotky, je lépe realizaci celé akce svěřit odborníkům, ušetříme si spoustu starostí.
menu
VODNÍ PROSTŘEDÍ
Je-li tedy nádrž připravena k napuštění, můžeme takto učinit. Je ideální nevysazovat ryby do jezírka bezprostředně, ale až po několika dnech či týdnech, zejména pokud jsme nenapouštěli vodu z řádu, ale z jiného zdroje. Během několika dní se v nádrži ustálí fyzikální i chemické hodnoty a ryby tak přijdou do relativně stabilního prostředí.
Vysazení ryb do nádrže je momentem, který mnohdy rozhoduje o jejích přežití či nepřežití v následujících hodinách či dnech. Samotná přeprava ryb a výkyvy obsahu kyslíku a teploty vody v přepravní nádobě, uvádí ryby do stresu, kterému slabší jedinci mohou i podlehnout. Proto je dobré stres snížit na minimum a ryby přepravovat odborně zabalené v kyslíkové atmosféře, nevystavovat nádoby slunci a vyšším teplotám. Při vypouštění do jezírka by teplota vody v nádobě a jezírku měla být stejná, ponořením ruky do vody by rozdíl teplot vody obou prostředí neměl být znatelný. Rozdíl teplot vyrovnáme buď ponořením přepravní nádoby do nádrže asi na hodinu, nebo přilitím vody z jezírka do nádoby v poměru jedna ku jedné a vysazením po dvaceti minutách. Menší a mladší kusy jsou na rozdíly teplot citlivější než starší ryby.
Má-li ryba v nádrži prosperovat, musíme jí zajistit odpovídající podmínky k životu. Jsou v podstatě dvě, a to kvalita vody a dostatek potravy. Oba faktory přímo podmiňují zdravotní stav ryby a tím i čilost a životaschopnost. Kvalitu vody ovlivňuje obsah kyslíku ve vodě, teplota vody, pH, znečištění organickými látkami a stupeň jejich rozkladu.
Kyslík je nezbytný pro dýchání rostlin a živočichů a hraje též důležitou roli při rozkladu a odbourávání organických látek ve vodě. Významným producentem kyslíku ve vodě jsou ponořené vodní rostliny a zelené řasy. Produkují však kyslík jen ve dne, v noci fotosyntéza neprobíhá, nejčastěji dochází tedy k poklesům obsahu kyslíku v ranních hodinách před východem slunce. Výkyvy obsahu kyslíku během dne jsou přirozeným důsledkem chemických procesů ve vodě (rozklad spadaného listí, nezkonzumovaného krmiva, vydýchání i nadrodukce kyslíku vodními organismy), a proto je vhodné jim předcházet vzduchováním či čeřením vody pomocí aerátorů, fontánek nebo přepadů. Voda se stykem se vzduchem obohacuje kyslíkem, čímž je výrazně omezena možnost kyslíkového deficitu.
Při nedostatku kyslíku se ryby dusí, což se projevuje lapáním po vzduchu u hladiny, tzv. nouzovým dýcháním. Nouzové dýchání může pomoci rybě překonat krátkodobé snížení obsahu kyslíku, ale nemůže uhradit jeho potřebu plně, takže se delší absence kyslíku ve vodě stává rybě osudnou.
Teplota vody má vliv na intenzitu všech procesů probíhajících ve vodě. Lze říci, že pro okrasné ryby je optimální teplota 18-25 stupňů. Při této teplotě nejlépe přijímají potravu, rostou a rozmnožují se. Při nižších teplotách ryby méně žerou a pokud teplota klesne pod 10 stupňů, příjem potravy se zastaví či omezí na minimum. Při teplotách vyšších než 28 stupňů se výrazně sníží rozpustnost kyslíku ve vodě a prostředí se stává nestabilním a tudíž potenciálně nebezpečným. V letních vedrech se voda značně ohřívá i díky styku s horkým vzduchem vháněným do vody kompresory nebo pokud čerpadla nabírají chladnou vodu ode dna a rozstřikují ji do ovzduší. Teplota vody nesmí překročit 32 stupňů Celsia.
Z hlediska teplotních podmínek jsou červen, červenec a srpen pro chov ryb nejvhodnější měsíce, nejrizikovější jsou zase leden, únor a březen, tehdy ryby žijí jen ze svých tukových zásob.
Organické látky se do vody dostávají spadem z ovzduší, splachy z okolních ploch, ale hlavním jejich zdrojem jsou zbytky odumřelých rostlin a rozkládající se nevyužité krmivo na dně nádrže. Pro řádné odbourání těchto látek je třeba dostatek kyslíku, v opačném případě dochází ke vzniku jedovatého amoniaku a sirovodíku, což může způsobit komplikace zejména v zimním období pod ledem, kdy plyny nemohou uniknout do ovzduší a rozpouští se ve vodě. Kyslíkem se tyto látky mění na dusičnany a siřičitany běžně využitelné pro rostliny a mikroorganismy. Vysoký obsah těchto látek pak bývá příčinou zeleného zákalu vody či masívního nárůstu vláknitých řas. Naší snahou by samozřejmě mělo být omezení, příp. regulace rozkladu organických látek v nádrži, tedy použití filtrů, aerace, čištění nádrže po podzimním spadu listí.
Chování a způsob života okrasných ryb se ve srovnání s akvarijními rybami daleko více blíží skutečnému životu v přírodě, i zde se však jedná především o chov, ryby o svůj život nemusí zápolit, neznají dravce, potravní konkurenci, hladovění. Jejich veškeré úsilí je za optimálních podmínek zaměřeno hlavně na příjem potravy, růst a rozmnožování. Kvalita vody, jak už bylo popsáno, je základním pilířem dobrého chovu.
menu
Vysazení ryb do nádrže je momentem, který mnohdy rozhoduje o jejích přežití či nepřežití v následujících hodinách či dnech. Samotná přeprava ryb a výkyvy obsahu kyslíku a teploty vody v přepravní nádobě, uvádí ryby do stresu, kterému slabší jedinci mohou i podlehnout. Proto je dobré stres snížit na minimum a ryby přepravovat odborně zabalené v kyslíkové atmosféře, nevystavovat nádoby slunci a vyšším teplotám. Při vypouštění do jezírka by teplota vody v nádobě a jezírku měla být stejná, ponořením ruky do vody by rozdíl teplot vody obou prostředí neměl být znatelný. Rozdíl teplot vyrovnáme buď ponořením přepravní nádoby do nádrže asi na hodinu, nebo přilitím vody z jezírka do nádoby v poměru jedna ku jedné a vysazením po dvaceti minutách. Menší a mladší kusy jsou na rozdíly teplot citlivější než starší ryby.
Má-li ryba v nádrži prosperovat, musíme jí zajistit odpovídající podmínky k životu. Jsou v podstatě dvě, a to kvalita vody a dostatek potravy. Oba faktory přímo podmiňují zdravotní stav ryby a tím i čilost a životaschopnost. Kvalitu vody ovlivňuje obsah kyslíku ve vodě, teplota vody, pH, znečištění organickými látkami a stupeň jejich rozkladu.
Kyslík je nezbytný pro dýchání rostlin a živočichů a hraje též důležitou roli při rozkladu a odbourávání organických látek ve vodě. Významným producentem kyslíku ve vodě jsou ponořené vodní rostliny a zelené řasy. Produkují však kyslík jen ve dne, v noci fotosyntéza neprobíhá, nejčastěji dochází tedy k poklesům obsahu kyslíku v ranních hodinách před východem slunce. Výkyvy obsahu kyslíku během dne jsou přirozeným důsledkem chemických procesů ve vodě (rozklad spadaného listí, nezkonzumovaného krmiva, vydýchání i nadrodukce kyslíku vodními organismy), a proto je vhodné jim předcházet vzduchováním či čeřením vody pomocí aerátorů, fontánek nebo přepadů. Voda se stykem se vzduchem obohacuje kyslíkem, čímž je výrazně omezena možnost kyslíkového deficitu.
Při nedostatku kyslíku se ryby dusí, což se projevuje lapáním po vzduchu u hladiny, tzv. nouzovým dýcháním. Nouzové dýchání může pomoci rybě překonat krátkodobé snížení obsahu kyslíku, ale nemůže uhradit jeho potřebu plně, takže se delší absence kyslíku ve vodě stává rybě osudnou.
Teplota vody má vliv na intenzitu všech procesů probíhajících ve vodě. Lze říci, že pro okrasné ryby je optimální teplota 18-25 stupňů. Při této teplotě nejlépe přijímají potravu, rostou a rozmnožují se. Při nižších teplotách ryby méně žerou a pokud teplota klesne pod 10 stupňů, příjem potravy se zastaví či omezí na minimum. Při teplotách vyšších než 28 stupňů se výrazně sníží rozpustnost kyslíku ve vodě a prostředí se stává nestabilním a tudíž potenciálně nebezpečným. V letních vedrech se voda značně ohřívá i díky styku s horkým vzduchem vháněným do vody kompresory nebo pokud čerpadla nabírají chladnou vodu ode dna a rozstřikují ji do ovzduší. Teplota vody nesmí překročit 32 stupňů Celsia.
Z hlediska teplotních podmínek jsou červen, červenec a srpen pro chov ryb nejvhodnější měsíce, nejrizikovější jsou zase leden, únor a březen, tehdy ryby žijí jen ze svých tukových zásob.
Organické látky se do vody dostávají spadem z ovzduší, splachy z okolních ploch, ale hlavním jejich zdrojem jsou zbytky odumřelých rostlin a rozkládající se nevyužité krmivo na dně nádrže. Pro řádné odbourání těchto látek je třeba dostatek kyslíku, v opačném případě dochází ke vzniku jedovatého amoniaku a sirovodíku, což může způsobit komplikace zejména v zimním období pod ledem, kdy plyny nemohou uniknout do ovzduší a rozpouští se ve vodě. Kyslíkem se tyto látky mění na dusičnany a siřičitany běžně využitelné pro rostliny a mikroorganismy. Vysoký obsah těchto látek pak bývá příčinou zeleného zákalu vody či masívního nárůstu vláknitých řas. Naší snahou by samozřejmě mělo být omezení, příp. regulace rozkladu organických látek v nádrži, tedy použití filtrů, aerace, čištění nádrže po podzimním spadu listí.
Chování a způsob života okrasných ryb se ve srovnání s akvarijními rybami daleko více blíží skutečnému životu v přírodě, i zde se však jedná především o chov, ryby o svůj život nemusí zápolit, neznají dravce, potravní konkurenci, hladovění. Jejich veškeré úsilí je za optimálních podmínek zaměřeno hlavně na příjem potravy, růst a rozmnožování. Kvalita vody, jak už bylo popsáno, je základním pilířem dobrého chovu.
menu
VODNÍ ROSTLINY
Vodní rostliny mají v ekosystému svůj nezastupitelný význam a totéž platí i o prostředí zahradních jezírek. Dělí se na měkké a tvrdé. Možno je také dělit na ponořené, plovoucí a pobřežní čili mokřadní. Ponořené rostliny rostou ve vodním sloupci, koření ve dně a produkují kyslík, jenž se rozpouští ve vodě. Slouží rybám jako podklad pro výtěr a příp. jako potrava. Poskytují úkryt drobným vodním organismům včetně plůdku. Plovoucí rostliny využívají živin dna či vodního sloupce, ale neokysličují vodu, neboť kyslík je produkován listy nad hladinou do atmosféry. Nejinak je tomu u rostlin mokřadních.
Ke svému růstu spotřebovávají rostliny produkty rozkladu organických látek, jednoduché sloučeniny dusíku, draslíku, fosforu atd. Anorganické látky odstraňují z vody a budují z nich fotosyntézou zelenou hmotu. Tento princip je i principem biologické filtrace vody a lze říci, bohaté rostlinstvo dokáže udržet v jezírku rovnovážný stav, tj. "čistou vodu". To však přestává platit jakmile dáme do jezírka ryby a začneme je krmit. Pak musíme pomoci rostlinám biofiltrem , samy na to už nestačí. Osobně však odhaduji, že rostliny v jezírku zpracují 20-50% celkových živin , což rozhodně není málo. Účinnost čištění závisí na bohatosti porostů a jejich typu. Některé rostliny jsou lepšími filtrátory než jiné. Tvrdé porosty jako rákos či orobinec jsou považovány za účinnější než třeba leknín. Našim cílem však není postavit kořenovou čistírnu, ale zahradní jezírko s pestrou škálou vodních rostlin.
Do vodního sloupce lze umístit nádoby s lekníny, stulíky, plavíny. Na hladinu kotvici, nepřezimující tokozelku(vodní hyacint). Největší možnosti skýtají pobřežní pásy a mělčiny. Zde do košů či kapes naplněných štěrkem můžeme vysázet nepřeberné množství rostlin. Seznam těchto druhů je uveden v ceníku vodních a bahenních rostlin. Jen tak, osázené rostlinami, bude zahradní jezírko úplné.
Více info o našich vodnich rostlinách na www.zahradnictvifous.cz
menu
Ke svému růstu spotřebovávají rostliny produkty rozkladu organických látek, jednoduché sloučeniny dusíku, draslíku, fosforu atd. Anorganické látky odstraňují z vody a budují z nich fotosyntézou zelenou hmotu. Tento princip je i principem biologické filtrace vody a lze říci, bohaté rostlinstvo dokáže udržet v jezírku rovnovážný stav, tj. "čistou vodu". To však přestává platit jakmile dáme do jezírka ryby a začneme je krmit. Pak musíme pomoci rostlinám biofiltrem , samy na to už nestačí. Osobně však odhaduji, že rostliny v jezírku zpracují 20-50% celkových živin , což rozhodně není málo. Účinnost čištění závisí na bohatosti porostů a jejich typu. Některé rostliny jsou lepšími filtrátory než jiné. Tvrdé porosty jako rákos či orobinec jsou považovány za účinnější než třeba leknín. Našim cílem však není postavit kořenovou čistírnu, ale zahradní jezírko s pestrou škálou vodních rostlin.
Do vodního sloupce lze umístit nádoby s lekníny, stulíky, plavíny. Na hladinu kotvici, nepřezimující tokozelku(vodní hyacint). Největší možnosti skýtají pobřežní pásy a mělčiny. Zde do košů či kapes naplněných štěrkem můžeme vysázet nepřeberné množství rostlin. Seznam těchto druhů je uveden v ceníku vodních a bahenních rostlin. Jen tak, osázené rostlinami, bude zahradní jezírko úplné.
Více info o našich vodnich rostlinách na www.zahradnictvifous.cz
menu
FILTRACE
Filtrace vody je nutná zejména při vyšším počtu ryb v jezírku, nebo při intenzivním přikrmování speciálními krmivy. Nečistoty mechanické (listí, úlomky rostlin) jsou snadno zachytitelné a nepředstavují větší problém, je třeba se spíše zaměřit na znečištění biologického rázu. Vlivem intenzivního krmení ryb vyvstává problém organického zatížení vody jejich výkaly i nespotřebovaným rychle se rozkládajícím krmivem. Rozkládající se zbytky mohou nárazově spotřebovat kyslík a způsobit úhyn ryb udušením, nebo otravou amoniakem. V lepším případě dojde k silnému vegetačnímu (zelenému) zákalu a průhlednost vody je tatam. Řešení se nabízí použitím biofiltru. Do nádoby, naplněné porézním materiálem (molitanová stříž, stříhané "husí krky", porézní stěrk, lávová drť, keramické porézní kroužky), je přiváděna voda pomocí čerpadla, prochází filtrační náplní a vrací se přes UV-lampu zpět do nádrže. Po krátké době se ve filtru nakultivují mikroorganismy(lze je i naočkovat), které ke svému životu potřebují právě ty organické látky, jež v jezírku škodí. Voda vycházející z filtru je čistší a průchodem přes UV lampu se zbavuje i řas a choroboplodných zárodků.
Filtr se musí samozřejmě čas od času čistit v závislosti na síle zatížení, nicméně oběh vody se nesmí zastavit, neboť bakteriální kultury jsou životně závislé na přísunu živin a kyslíku. Vypnutím čerpadla bychom vyřadili filtr z činnosti až do opětovného "zapracování", tj. namnožení nových kultur, což může trvat až dva týdny. K rychlému "zapracování" filtru je možné použít speciální bakteriální kultury prodávané v akvaristikách. Pro každou velikost nádrže lze vypočítat potřebnou velikost filtru, výkon čerpadla i druh UV lampy tak, aby filtrační jednotka byla maximálně efektivní.
V současné době je na trhu velké množství filtračních systémů od různých výrobců. Lze je rozdělit na zemní (zakopané v zemi) a přenosné (tlakové a gravitační). Instalace zemní filtrační jednotky představuje investici desítek tisíc korun a přichází v úvahu pro objemy nádrží nad 15 tisíc litrů. Pro menší jezírka lze použít levnější tlakové filtry s porézní náplní (láva, keramika) nebo gravitační filtry typu "plastový soudek". Zatímco s tlakovými lávovými filtry mám dobré zkušenosti, gravitační soudky TetraPond a jim podobné typy nedoporučuji. Levné a málo účinné, komplikovaná údržba.
menu
Filtr se musí samozřejmě čas od času čistit v závislosti na síle zatížení, nicméně oběh vody se nesmí zastavit, neboť bakteriální kultury jsou životně závislé na přísunu živin a kyslíku. Vypnutím čerpadla bychom vyřadili filtr z činnosti až do opětovného "zapracování", tj. namnožení nových kultur, což může trvat až dva týdny. K rychlému "zapracování" filtru je možné použít speciální bakteriální kultury prodávané v akvaristikách. Pro každou velikost nádrže lze vypočítat potřebnou velikost filtru, výkon čerpadla i druh UV lampy tak, aby filtrační jednotka byla maximálně efektivní.
V současné době je na trhu velké množství filtračních systémů od různých výrobců. Lze je rozdělit na zemní (zakopané v zemi) a přenosné (tlakové a gravitační). Instalace zemní filtrační jednotky představuje investici desítek tisíc korun a přichází v úvahu pro objemy nádrží nad 15 tisíc litrů. Pro menší jezírka lze použít levnější tlakové filtry s porézní náplní (láva, keramika) nebo gravitační filtry typu "plastový soudek". Zatímco s tlakovými lávovými filtry mám dobré zkušenosti, gravitační soudky TetraPond a jim podobné typy nedoporučuji. Levné a málo účinné, komplikovaná údržba.
menu
PŘÍPRAVA NA ZIMU
Hlavní stránka
V závislosti na aktuálním počasí (po spadu listí ze stromů) je dobré před zimou nádrž vypustit, vyčistit stěny i dno, zbavit jezírko bahna, nečistot i spadlého listí. Jen tak máme jistotu, že nedojde k nežádoucímu rozkladu organické hmoty a tím spotřebě kyslíku, či vzniku toxických plynů. Ještě před prvními mrazy odpojíme filtrační jednotku, vyčistíme ji a uložíme do tepla a sucha. Nádrž by během zimy neměla úplně zamrznout. Jakýkoli pohyb vody zabraňuje vytvoření ledové krusty, lze vhánět vzduch do vody kompresorem nebo čeřit vodu čerpadlem. Zakrytí hladiny polystyrenem či slamou nic neřeší, neboť je zabráněno styku hladiny s ovzduším, voda se neokysličuje a plyny nemohou volně odcházet z vody. Prosekávání ledu nejenže nezajistí prokysličení vody, ale může i ryby probudit ze zimního klidu a tím je odsoudit k smrti vyčerpáním.
Totální zamrznutí hladiny na déle než dva týdny už představuje riziko, náhlý rozklad eventuálního bahna či listí může způsobit hromadné udušení ryb pod ledem. Právě tehdy se zúročí podzimní údržba nádrže. Rizikům lze však předejít umístěním malého čerpadélka těsně pod hladinu. Tím se zabrání zamrznutí a zároveň nedojde k nežádoucímu ochlazování ode dna čerpané vody studeným zimním vzduchem. Dalšími možnostmi jsou vzduchování nebo oxydátor (na bázi peroxidu vodíku). Lze také použít vnitřní filtr do akvária bez filtrační náplně, který kromě čeření vody ještě navíc přisává vzduch. Použití topné spirály nevidím jako rozumné, neboťˇjezírko sice nezamrzne, ale kyslík do vody nijak nedodáváme a ještě platíme spotřebu elektrické energie. Ryby se mohou udusit i když topíme. Kyslík v nádrži je faktorem naprosto limitním pro přezimování.
menu
Totální zamrznutí hladiny na déle než dva týdny už představuje riziko, náhlý rozklad eventuálního bahna či listí může způsobit hromadné udušení ryb pod ledem. Právě tehdy se zúročí podzimní údržba nádrže. Rizikům lze však předejít umístěním malého čerpadélka těsně pod hladinu. Tím se zabrání zamrznutí a zároveň nedojde k nežádoucímu ochlazování ode dna čerpané vody studeným zimním vzduchem. Dalšími možnostmi jsou vzduchování nebo oxydátor (na bázi peroxidu vodíku). Lze také použít vnitřní filtr do akvária bez filtrační náplně, který kromě čeření vody ještě navíc přisává vzduch. Použití topné spirály nevidím jako rozumné, neboťˇjezírko sice nezamrzne, ale kyslík do vody nijak nedodáváme a ještě platíme spotřebu elektrické energie. Ryby se mohou udusit i když topíme. Kyslík v nádrži je faktorem naprosto limitním pro přezimování.
menu